Velkobítešská monstrance
VELKOBÍTEŠSKÁ MONSTRANCE Velkobítešská monstrance je nejen nejstarší moravskou dochovanou monstrancí, ale náleží k nejstarším dochovaným procesním monstrancím v zemích Koruny české. Právem patřila k nejobdivovanějším exponátům výstav ve Vídni (1873) a Brně (2000). Monstrance byla patrně vždy majetkem města a k církevním účelům bývala zapůjčována. Monstrance i ostatní chrámové klenoty bývaly do roku 1878 uloženy ve sklepě kostelní věže, odkud byly v dobách […]
VELKOBÍTEŠSKÁ MONSTRANCE
Velkobítešská monstrance je nejen nejstarší moravskou dochovanou monstrancí, ale náleží k nejstarším dochovaným procesním monstrancím v zemích Koruny české. Právem patřila k nejobdivovanějším exponátům výstav ve Vídni (1873) a Brně (2000).
Monstrance byla patrně vždy majetkem města a k církevním účelům bývala zapůjčována. Monstrance i ostatní chrámové klenoty bývaly do roku 1878 uloženy ve sklepě kostelní věže, odkud byly v dobách válečného ohrožení odváženy do Náměště nebo do Brna. Roku 1810 byla monstrance obětavostí bítešských občanů, složením náhradního obnosu, zachráněna před odevzdáním státu. Je jedním z nejvzácnějších exponátů bítešského muzea. Ve sbírkách muzea byla už od jeho počáteční existence a setrvala v nich dodnes.
Monstrance je vysoká 86 cm a má šestilaločnou nohu. Na předních lalocích jsou aplikovány dva medailóny (pravý z nich nese erb města Velké Bíteše a vyrytý letopočet 1473). Polygonální dřík se rozšiřuje ve vřetenový nodus (kapli) a nahoře přechází v obrácený jehlan podpírající schránku na hostii ne tvaru ležatého válce. Nad schránkou je postavena věž, v ní soška Bolestného Krista, na vrcholu fiála s růžicí. Základna schránky vybíhá na obě strany, z výběžků se tyčí postranný opětný systém pilířů a oblouků. Po stranách schránky jsou figury světců: sv. Kateřina, sv. Marie Magdaléna, sv. Markéta, žehnající sv. Biskup, sv. Petr, sv. Jan Křtitel, sv. Ondřej a Panna Maria s dítětem.
Přední stranu monstrance zpestřuje celkem 25 kamenů. Jsou různého tvaru a velikosti, liší se i zbarvením. Ve všech případech však jde o průhledné, fasetově broušení nepravé kameny, rozmístěné se snahou o dodržení barevné a tvarové symetrie. Je mezi nimi 19 skleněných imitací drahých kamenů a 4 syntetické drahé kameny (korundy, popř. spinely). Poslední dva kameny, velké čiré brusy po stranách věže, nelze s jistotou prohlásit za umělé (leukosafíry), mohou mít i přírodní původ (křišťály).
Restaurování monstrance v roce 1970 pak bylo příležitostí k tomu, aby mohly být na monstranci nahrazeny chybějící skleněné napodobeniny kameny syntetickými.
Ivo Kříž