Tábor jak za Jiráska
Příběh náš započal psáti se, kdy z mateřských končin slovanských přišel sem lid, naši předkové, se svým vůdcem, vojvodou Čechem. Spolu s bratrem Lechem se o to usnesli, že opustí rodnou zemi svoji, bojem neblahou. Zlá a dlouhá byla cesta, až spolu s dětmi došli na úpatí hory, jež slove Říp. Když vystoupili na horu, zaradoval se praotec Čech nad […]
Příběh náš započal psáti se, kdy z mateřských končin slovanských přišel sem lid, naši předkové, se svým vůdcem, vojvodou Čechem. Spolu s bratrem Lechem se o to usnesli, že opustí rodnou zemi svoji, bojem neblahou. Zlá a dlouhá byla cesta, až spolu s dětmi došli na úpatí hory, jež slove Říp. Když vystoupili na horu, zaradoval se praotec Čech nad utěšeným krajem. ,,To je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplývající.“ ČTĚTE DÁL…
FARNÍ TÁBOR JE U KONCE. Všichni z něj měli velkou radost.
V této zemi jsme si obydlí budovali, skot i brav chovali, pšenici a oves pěstovali. Louka i lipové háje kolem Strážku zvučely bzukotem včel. Když starci Čechovi nastal osmdesátý šestý rok, naplnili se jeho dnové a umřel. I náš lid se uradil, že pošlou k Lechovi, bratru Čechovu, aby přijal správu lidu. Lech však odepřel, ale poradil nám za správce soudce Kroka, starostu mocného rodu. I spěchali jsme za Krokem. Krok naše prosby vyslyšel a dlouhé roky českou zemí vládl. Krok tři dcery měl. Tetu, Kazi a Libuši. Po smrti jeho se děti usnesly, aby panování zůstalo v rodě Krokově. Volili mezi dcerami a uvolili nástupkyní nejmladší Libuši. Libuše vládla moudře a spravedlivě. Soudila lidé z blízka i z daleka. Jednoho dne před Libuši vystoupili dva rozvadění sousedé Chrudoš a Šťáhlav. Když je vyslechla, věděla, že se Šťáhlavovi děje křivda. Chrudošem zalomcoval hněv. ,,Hanba nám, mužům, kterým vládne žena…“ I zarděla se Libuše studem. Zlá potupa i žal nad takovým nevděkem! Na to poslala vladycké poselstvo vedené jejím koněm pro vladaře nového. Statný muž vysoké postavy jménem Přemysl za pluhem kráčel. Ten stal se lidu novým knížetem a mužem Libušiným…
Čas rychle plynul, mnoho dobrého i zlého jsme s postavami starých pověstí českých zažili. Poslední náš příběh jsme s knížetem Bruncvíkem prožili. Bruncvíkovi do českého erbu lva získati jsme pomohli.
Díky patří všem dětem, vedoucím a kuchařkám za nezapomenutelný týden na farním táboře ve Strážku.
/ Za táborový tým Jan Václav Brym
NA NÁVŠTĚVĚ U KROKA A JEHO DCER. Libuše byla zvolena nástupkyní praotce Čecha.
DĚTI POMÁHAJÍ PŘEMYSLOVI. Orbou by se i dnes uživily.
A JAKÁ POVĚST JE TOTO? Pokud neuhodnete, přečtěte si Jiráska.
BRUNCVÍK SE SVOJÍ CHOTÍ A NAŠÍM NOVÝM ERBEM. Pomohli jsme mu do něj získat lva.