Chrám sv. Jana Křtitele
Dále se podívejte: Historie kostela | Velkobítešské zvony | Svatý Jan Křtitel | Monstrance
Celý objekt je uznávanou památkou, která sestává z vlastního chrámu s velkou věží a dále z pozdně gotického opevnění s baštami a vstupní věží. Kostel tvoří typickou dominantu města Velké Bíteše viditelnou ze všech stran.
O kostele je první zmínka z roku 1240, opevnění se datuje v desetiletích po roce 1408, kdy byla Bíteš povýšena na město. Funkci opevněného prostoru začala kostelní tvrz plnit v době kolem přelomu 15. a 16. století. V průběhu další doby se zachoval jak půdorys kostela, tak i věží a hradeb. Místa okolo kostela bylo až do roku 1771 používáno jako hřbitova. Masivní stavba kostela byla zřídkakdy opravována. Stávalo se tak jen v případech nejnaléhavější nutnosti, hlavně pak od počátku 20. století, ale zejména teprve od roku 1946, kdy bylo zahájeno údobí velkých „generálních“ oprav celého objektu. Každým rokem, vlastně až do současnosti, přibývalo něco nového a dnešní stav je vzorně zhodnoceným památkovým objektem jak zvenku, tak i v interiérech chrámu. Nyní blíže k samotné stavbě kostela.
Původně šlo o nevelkou románskou stavbu, která se začala měnit na sklonku 15. století. Tehdejší Bítešané nesledovali pouze přeměnu a výstavbu vlastního chrámu, ale budovali též samostatné kostelní opevnění, takže nakonec vznikla unikátní fortifikační sakrální architektura, kdy v rámci města vytvářel chrám pevnost v hrazeném okrsku městském. Z původního kostela zbylo pouze obvodní zdivo lodi. Románský presbytář byl stržen a nahrazen přístavbou prostorného nového chóru. Na severu kněžiště vyrostla sakristie. Když byla dokončena presbytariální část, začala stavba dvoulodního prostoru snesením starého chrámového stropu vestavbou tří sloupů a zaklenutím vzniklého dvoulodí dvakrát čtyřmi poli křížové žebrové klenby. Nápis nad triumfálním obloukem hlásá, že dílo bylo dokončeno roku 1501 mistrem Pavlem Zickerem.
Zároveň se stavbou dvoulodí rostla západní věž, jejíž zdivo z lomového kamene je neomítnuté, ale zaspárované. Horní část věže nad zvonicovým patrem byla dřevěná stejně jako hranolová vstupní věž, která je vchodem do prostoru opevnění. Nynější plechové helmice jsou až z počátku 19. století.
Současně s přestavbou farního kostela se budovalo kolem něho opevnění ve tvaru oválu – 48 x 32 metrů – zesílené jednou menší a čtyřmi mohutnými dovnitř otevřenými půlválcovými baštami, které jsou prolomeny štěrbinovými střílnami. Vstupní věž byla opatřena padacím mostem přes příkop. Ve farní kronice je zmínka, že roku 1820 došlo k jeho zasypání. Na starých vyobrazeních je na dvoulodí kostela a věžích dřevěné tzv. podsebití. To zmizelo asi v průběhu 18. století. Na věžích jsou zavěšeny památné zvony, o nichž zmínka uzavírá popis stavby se staletým rodokmenem:
Ten zvon v hradební věži je nejpamátnější a historie mu přiřkla název „Velký“. Darován byl kostelu měšťany Pavlem Sovou a Martinem Vydrou roku 1503, druhým zvonem zde je umíráček. Na věži kostelní jsou tři zvony – Poledník, Maria a Kříž. To pojmenování si vysloužily v průběhu staletí, Poledník proto, že se jím zvonívalo poledne a také proti mrakům, když se hnala velká bouře. Zvon Maria nese nápis „Tento zvon je ulit od Václava Konvaře z Velké Byteše za primasa Prokopa Kamasa … L. P. 1568“. Je ozdoben reliéfy P. Marie s dítkem a Kristem na kříži. Poslední zvon – Kříž – je opatřen latinským nápisem a rovněž reliéfem Krista s křížem. Ulití je datováno letopočtem 1505.
Vesměs jde o velmi cenné zvony, jejichž umělecká a historická hodnota je zachránila před rekvizicemi během obou světových válek, kdy cenný kov zvonů byl nemilosrdně zabavován pro válečné účely. V současné době se na zvony nezvoní, zvonová stolice je ve špatném stavu, v blízké době dojde k její rekonstrukci.
A k těm zvonům ještě dodatek: Mistr Konvař z našeho města ulil i několik dalších zvonů, které zdobí věže kostelů naší části Moravy. Ten bítešský je poslední. „Moudří a opatrní“ mu zadali práci, až když se přesvědčili o jeho kvalitách. Inu, snad již tehdy platilo, že doma není nikdo prorokem!
Zveřejněno s laskavým svolením pana Jaromíra Kotíka z jeho knihy Bítešské historky a pověsti
Kostel je otevřen k návštěvě a modlitbě každý den v době kolem bohoslužeb. Mimo tuto dobu je možno využít prostor pod věží (zadní vchod), odkud je průhled přes mříž do kostela. Na případné důkladnější prohlídce se můžete domluvit na faře.