MÁ TO BÝT „Á DVA TŘI, Á DVA TŘI“

Je to podobné, jako kdybych zpíval a vedle mě stál Karel Gott. Anebo hrál kopanou před očima Lionela Messiho, případně si pinkal balónkem o zeď a nechal se u toho zkoumat Tomášem Berdychem. Tak jako já se asi cítili všichni, kdo se na osmém farním plese zúčastnili soutěže o nejlepšího tanečníka. Po okraji sálu stáli čtyři profíci z taneční školy Starlet a dělali si do sešitků poznámky, aby vybrali nejlepší taneční pár plesu. To si pak člověk začne plést tango s valčíkem.

Tato novinka však byla jen jedním z mnoha lákadel farního plesu. Hosté si mohli zasoutěžit i při tradičním tanci s pomeranči a zatancovat si půlnoční českou besedu.

Kapela F-Box podala svůj standardní výkon – rozumějte, standardní u nich znamená vynikající. Těžko hledat kapelu, která by měla takovouto vlastní dechovou sekci a která by dokázala hosty plesu vyhecovat, a to jak u rockových vypalovaček, tak u klasických polek a valčíků. 

Tombola byla i letos bohatá, tentokrát rekordně. Při 555 cenách něco vyhrál téměř každý; první cenu – skútr – si pak domů odtlačila šťastná výherkyně Marcela. Kdo nešel na ples kvůli tanci, mohl si vybrat ze dvou barů a cocktail baru a komu ani toto nestačilo, mohl spokojeně zůstat v Naší bítešské.

Poděkování patří všem organizátorům, moderátorům Janě Hlavínkové a Františku Matušinovi, Milanu Vodičkovi za osvětlení celého kulturního domu, paní Drlíčkové za květinovou výzdobu, panu Kratochvílovi za sponzorský dar v čokoládových mincích a všem dalším sponzorům a hlavně všem hostům, kteří dorazili.

Na závěr se sluší říci, že taneční soutěž vyhráli manželé Prchalovi. A to i přes to, že neměli tak silný fanklub jako pár číslo šest.

/Karel Dvořák